Městské muzeum v Kralupech nad Vltavou

Pravěké cesty na Kralupsku a Velvarsku ve světle archeologických nálezů

Václav Fencl

Problém pravěkých cest lze řešit jen velmi obtížně. Víme pouze to, že existovaly. Žádné mapy z těch dob pochopitelně nejsou. Trasy cest se však v pravěku z různých, nám dnes většinou neznámých důvodů, jistě během času měnily.

Kudy jednotlivé trasy mohly v pravěku vést, se dnes většinou snažíme odhadnout podle konfigurace terénu ve směru té které cesty a hlavně podle nálezů importovaného zboží na její možné trase. Nesmíme však zapomínat na to, že cesty sloužily nejen obchodníkům se zbožím, ale také ke kontaktům mezi jednotlivými pravěkými skupinami v rámci regionu. Po cestách se také šířily kulturní impulzy a znalosti nových technologií z vyspělejších částí tehdejšího světa.

Chci se zde zabývat části Srbské a Mostecké cesty v úseku od Turska na okrese Praha-západ až po Vraný v okrese Kladno.

srbska cesta
Obr. 1 - Srbská cesta podle I.Vávry

mostecka cesta

Obr. 2 - Mostecká cesta podle I. Vávry

Obě cesty jsou součástí obchodního spojení, které již v pravěku vedlo z jihu přes Bavorsko, územím středních Čech dále na sever (Slezská) a na západ (Mostecká). Vycházím z toho, jak obě cesty popisuje I. Vávra.1) Budu používat název Srbská a Mostecká cesta, tak je označuje ve svých pracích a jsou tak označovány i v archeologické literatuře. Srbskou cestu budu sledovat od Turska přes Minice a Mikovice do Velvar. Odtud do Černuce. Zde Srbská cesta pokračuje na Budyni a dále k severu. V Černuci z ní odbočuje cesta Mostecká. Ta vede přes Hospozín, Kmetiněves, Poštovice, Šlapánice, Jarpice, Horní Kamenici do Vraného a dále směrem na Most a do Německa. Zaměřím se na význačné archeologické nálezy na předpokládané trase obou cest, zejména pak na nálezy možného importovaného zboží.

Na řadě z výše jmenovaných míst byly objeveny zajímavé archeologické nálezy. U některých lze předpokládat, že šlo o importované předměty.

TURSKO

Na tomto místě, známém již z pověstí Aloise Jiráska, se našla řada archeologických nálezů, ale zatím žádný importovaný předmět. I. Vávra vede dále svou cestu z Turska přímo do Minic. Osobně se domnívám, že cesta nemohla minout katastr Holubic. Zcela určitě ne v době římské (1.-4. století našeho letopočtu).

HOLUBICE

Mezi nejvýznamnější objevy ze zdejších míst patří nálezy pravěkých předmětů z prvních čtyř století již našeho letopočtu, z doby římské.

V roce 1879 byl na katastru obce nalezen ojedinělý, bohatý germánský hrob z doby Marobudovy říše (začátek 1. století našeho letopočtu). Ten díky své bohaté výbavě patří spolu s hrobem z Prahy - Bubenče k nejbohatším hrobům té doby objeveným v naší oblasti.2)

Obr. 3 - Holubice, bohatý germánský žárový hrob

 V letech 1976-1989 pří archeologickém  výzkumu nalezl Dr.Sakař v Holubicích mino jiné i zlomky minimálně ze čtyř exemplářů luxusní keramiky tzv. terrry sigillaty. Podle něj byly nádoby zhotoveny pravděpodobně v Rheinzabernu (Německo).3)

Obr. 4 - Terra sigillata

Na katastru Holubic byly již v roce 1893 nalezeny zbytky řady germánských železářských pecí. Jejich existenci potvrdil záchranný archeologický výzkum na stejném nalezišti v roce 2005. Archeoložka L. Šulová z muzea v Roztokách zde objevila mimo jiné i zbytek železářské hutnické pece z 1. století n. l. 4)

Cesta pak dále pokračuje přímo do Minic, pravděpodobně kolem dnešní kapličky svatého Gotharda s odbočkou na minické hradiště. Na místo, které bylo osídleno řadou pravěkých kultur. Nejvýznačnější osídlení je datováno do doby halštatské, přesněji do 6.-5. stol. př.n.l.

V té době se zde totiž, podle Dr. Slabiny, který hradiště zkoumal, rozkládalo významné opevněné místo, snad kultovní centrum širší oblasti. Byly zde nalezeny mimo jiné i střepy nádob importovaných ze Středomoří. V době výzkumu to byly nejstarší nálezy keramiky točené na hrnčířském kruhu v Čechách. Dále to byla bronzová šipka se třemi křidélky (typ používaný v Řecku v 6.-7. stol. př.n.l.), 4 ks výhonků mořských korálů ze Středomoří, které spolu s korály ze skla tvořily součást importovaného náhrdelníku. 5)

Odtud pak cesta pokračovala pravděpodobně lesem dolů do Minic.

V lomu nad lesem byla v roce 1893 nalezena kamenná skříňka a v ní 13 kusů náramků, dýka, srp a terčovitý závěsek. Celý nález je datován do doby bronzové a patřil lidu s kulturou mohylovou (1600-1300 př.n.l.). Nejisté nálezové okolnosti neumožňují určit, zda jde o hrob nebo o depot bronzových předmětů.. 6)

 

Obr. 5 - Hromadný nález bronzů z Minic

V roce1904 se  přímo v obci  našly dva zlaté náramky z doby bronzové, kultura únětická (2200-1700 př.n.l.).Zatím jde o jediný nález zlatých náramků tohoto tvaru z území Čech. Podobné byly nalezeny pouze na území dnešního středního Německa. V odborné literatuře jsou označovány tyto náramky jako „typ Dieskan“. (Za přesné zařazení děkuji Dr.Mouchovi). 7)

 

Obr. 6 - Zlaté náramky z Minic

Cesta pak překračuje Zákolanský potok a pokračuje do vedlejších Mikovic. V roce 1922 byly v prostoru železniční zastávky prozkoumány čtyři žárové hroby z doby římské. Jeden z nich byl bohatě vybavený. Našly se v něm dvě stříbrné a dvě bronzové spony, zlatý závěsek ve tvaru lahvičky a řada dalších bronzových předmětů. 8)

Obr. 7 - Germánský žárový hrob

V místě dnes zvaném Růžové údolí cesta překračuje další potok, a to knovízský (dříve známý jako Svatojiřský). V roce 1799 byly někde tady nalezeny v keramické nádobě denáry knížete Oldřicha, které zde byly zakopány někdy v roce 1034. 9)

Po překročení potoka vede cesta dále do Velvar. V roce 1889 se na zdejším katastru našel známý „skříňkový hrob“. Ten byl tvořen velkými pískovcovými kvádry. V něm byly dva kostrové a jeden žárový pohřeb. Svou výbavou představuje tento hrob pohřeb význačné osoby (osob?). Uvnitř bylo nalezeno velké množství unikátních předmětů z měděného plechu. Část z nich byla zdobena vytepáváním. Největším a nejzajímavějším předmětem byl náprsník, pektorál. Dále tam bylo množství drobných měděných kotoučků a korálků, ale i kostěné korálky potažené měděným plechem. Byla zde i řada měděných plíšků vytepaných do tvarů mušliček a několik skutečných středomořských mušlí. Dva měděné náramky, jeden navlečený na kostech předloktí lidské ruky. Tuto kolekci měděných předmětů řadí odborníci do eneolitu, do kamýcké fáze kultury bádenské (cca 3000 př.n.l.). 10)

Na katastru Velvar se nachází patrně velké, v minulosti bohužel ničené, žárově pohřebiště z doby římské. V městském muzeu je uložen inventář z několika žárových hrobů. 11) Další germánské hroby jsou na okraji Velvar, na katastru sousedních Nových Uhů. 12)

Obr. 8 - Inventář velvarského skřínkového hrobu

Zajímavý je v Čechách ojedinělý předmět, a to destičkovitá stříbrná spona ve tvaru delfína patřící také do doby římské.13)

Obr. 9 - Germánská spona ve tvaru delfína

Pokračujme však dále na západ podél Vranského potoka, v minulosti snad nazývaného „Kamenice“14) přímo do Černuce. Na katastru obce se nachází velké keltské sídliště. Někdy kolem roku 1894 se v obci našel údajně i depot zlatých (keltských?) mincí.15) Také mince, ražby několika římských císařů pocházející odtud, se nacházejí jak v muzeu ve Velvarech, tak i v soukromém vlastnictví.16)

 

Obr. 10 - Římská mince, Černuc

V roce 1894 zde bylo v germánském žárovém hrobě nalezeno i  torzo bronzové sošky třirohého býčka. Takovéto sošky býčků byly původně uctívány v Egyptě. Odkud se později rozšířil jejich kult i do římské říše.17)

Obr. 11 - Torzo bronzové sošky třírohého býčka z Černuce

V Černuci se podle I. Vávry obě cesty rozdělují. Srbská cesta odbočuje na sever směrem na Budyni a dále až do Srbska. My budeme sledovat již jen cestu Mosteckou. Jako první je na její trase Hospozín.

Někdy po roce 1883 se při orbě na poli proti cukrovaru našlo 20 kusů měděných hřiven, suroviny určené pro další zpracování při výrobě bronzových předmětů v kultuře únětické (2200-1700 př.n.l.). V té době to byl jeden z prvních nálezů „hřiven“ z území Čech. V současné době převládá názor, že měď se k nám dostávala z poalpských těžebních revírů v povodí Salzbachu (Rakousko).18)

 

Obr. 12 - Bronzové hřivny z Hospozína

V roce 1911 byl na katastru obce nalezen  depot zlomků bonzových předmětů. Mimo takřka 100 kusů zlomků, převážně srpů v něm byl i  kus bronzového plechu. Ten pochází z opasku. Podle ryté výzdoby byl opasek zhotoven v Německu v okruhu kultury Riegsee (kulturní skupina popelnicových polí Horní Bavorsko).19)

Cesta pak pokračuje přes Kmetiněves, Poštovice, Šlapánice, Budenice, Jarpice a Horní Kamenici do Vraného. Z nich pouze z Poštovic, Šlapánic a Vraného pochází zajímavější  archeologické nálezy z doby římské. V Poštovicích se v germánském kostrovém hrobě v roce 1900 našly dvě stříbrné spony, na oblouku jedné z nich byl pozlacený plíšek.20)

 

Obr. 13 - Inventář germánského žárového hrobu, Poštovice

ŠLÁPANICE

V kostrovém hrobě  se  v roce 1890 našly zelené, skleněné, soudkovité perly.21) Poslední námi sledované  místo na okrese Kladno je Vraný. Ve zdejším katastru bylo v roce 1940 objeveno germánské sídliště. Mimo běžných jam na něm byly prozkoumány i dvě germánské železářské pece.

Z katastru obce pochází z téhož roku i nálezy dvou římských mincí.  Stříbrného denáru Marca Aureliua a  bronzové mince Philip Palas.22)

Zde na okraji okresu Kladno opustíme Mosteckou cestu. Ta podle I. Vávry pokračovala dále přes Peruc a Libčeves směrem na Most. Odtud přes Hněvsovy mosty (cca 5 km dlouhou haťovou cestu) do Krušných hor. Po jejich překonání pak dále směrem na Saskou Kamenici, Lipsko, Merseburg do Magdeburgu.

Souhrn:

Výše uvedené význačné pravěké nálezy z katastru dnešních obcí ležících na předpokládané trase obou cest nebo v jejich těsné blízkosti můžeme rozdělit podle období pravěku, do kterého spadají. A také podle toho, zda se jedná pravděpodobně o importované zboží nebo o mimořádné předměty, které podle mého názoru také mohou dokládat značný význam místa, kde byly nalezeny.

Nejstarší importované předměty pocházejí z tzv. velvarského skřínkového hrobu a jsou řazeny do eneolitu (cca 3000 př.n.l.). Měděné předměty z hrobu pocházejí pravděpodobně z JV. Překvapující je jejich množství uložené do hrobu.

Doba bronzová 

Z doby bronzové, konkrétně z kultury únětické, jsou pak dva zlaté náramky  z Minic. Ty mají analogie na území dnešního Německa. Kultuře únětické patří i depot měděných hřiven z Hospozína. I v tomto případě jde pravděpodobně o importované zboží. Na našem území žádná ložiska mědi nejsou, veškerá měď se k nám dovážela.

Kultura mohylová (1600-1300 př.n.l.)

V případě nálezu bronzových předmětů z Minic nelze jednoznačně rozhodnout, zda se jedná o tehdy nálezci nerozpoznaný hrob nebo o depot. V každém případě jde o nález výjimečný. V popisované oblasti je zatím známo poměrně málo nálezů z období kultury mohylové.

Kultura knovízská (1300-950 př.n.l.)

Do hmotného inventáře této kultury patří i depot zlomků bronzových předmětů z Hospozína. V tomto případě nelze o celku mluvit přímo jako o importovaném zboží. Mezi zlomky bronzových srpů je však i kus bronzového plechu. Ten pochází z opasku, který byl podle typu ryté výzdoby zhotoven v Německu v okruhu kultury Riegsee (kulturní skupina popelnicových polí Horní Bavorsko).

Doba halštatská (6.-5.př.n.l.)

Minické hradiště, jak se zdá, zaujímalo ve své době významné postavení v rámci celé oblasti (Slabina, náboženské centrum). Jistě proto nepřekvapí, že se zde při výzkumu našla řada importovaných předmětů z JV. U předmětů ze starších období pravěku můžeme předpokládat, že se sem dostávaly hlavně obchodem (Velvary, minické hradiště). Zlaté náramky z Minic by však kromě obchodního zboží mohly představovat i věno nějaké nevěsty. Jsou známy případy z doby bronzové, kdy se ženy provdávaly až do vzdálenosti 250 km.23)

Doba římská (1.-4. stol. n.l)

Nejvíce importovaných předmětů je však z doby římské. Podle mého názoru je u nich těžké rozlišit způsob, jak se do zdejších končin dostaly. Část luxusních předmětů se sem jistě dostala obchodem. Luxusním zbožím si však také Římané „upláceli“ tehdejší germánskou elitu. Některé věci si však mohli s sebou přinést germánští bojovníci jako kořist z loupeživých vpádů do římských provincii za válek markomanských (166-180 n.l.).

Existuje však i další možnost. Germánští bojovníci sloužili, hlavně ve 3.-4. století, v pravidelném římském vojsku. Za žold si mohli některé předměty koupit a přinést si je s sebou až sem k nám (býček, Černuc). To samé se týká i mincí, ražeb římských císařů.

Závěr:

Myslím si, že výše popsané archeologické nálezy dokládají pravděpodobnost existence obou I. Vávrou popisovaných cest v úseku od Holubic k Vranému již v pravěku. Nejstarší doklad obchodu (velvarský hrob) je dokonce ze 3. tis. př.n.l.. Tyto cesty však mohly sloužit k výměně zboží a k dalším kontaktům již i v dobách dřívějších. Osobně se však domnívám, že hlavní rozvoj výměnného obchodu nastal až s kovovými předměty a surovinou pro jejich zdejší výrobu. O tom svědčí i řada importovaných předmětů na trase obou popisovaných cest.

V mladších obdobích pravěku to byly honosné předměty z J a JV Evropy. V době římské pak luxusní zboží z římských provinciálních dílen. Tyto předměty umožnily germánské elitě napodobovat „římský“ styl života.

Po Mostecké cestě také snad mohl přijít do Prahy v letech 965-66 n.l. arabský kupec a diplomat Ibrahim Ibn Jakub 24), od něho také pochází první podrobnější zmínka o Praze. O tom, že cesta byla používána ještě nějaký čas i na počátku středověku, může svědčit i depot denárů knížete Oldřicha (Mikovice). Teprve později, po dobudování přemyslovské hradské soustavy ve 13. století, doznal tento systém cest podstatných změn.

Poznámky:

1) Vávra, I., Srbská cesta, In.: Historická geografie 17, 1978, s. 369 – 342 + mapová příloha.

2) Vávra, I., Mostecká cesta, In.: Historická geografie 18, 1979, s. 351 – 382 + mapová příloha.

2) Drobenjar, Ed., Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě, Praha 2002, s. 76.

3) Archiv nálezových zpráv Archeologického ústavu v AV ČR v Praze. Holubice, č. j.5071/58.

4) Uloženo. SM Roztoky, př. č. 3/2005.

5) Sklenář, K., (ed.) Encyklopedie pravěku v Čechách na Moravě a ve Slezsku, Praha 2002, s. 204 – 205.

6) Felcman, J., Schmidt, V., Výzkum údolí Svatojiřského, In.: Památky archeologické a místopisné XVI, 1893 – 95, s. 137 – 140, tab. XI.

7) Píč, J. L., Zlata nález v Minicích, In.: Památky archeologické a místopisné XXI, 1904 – 05, Praha 1906, s. 329 – 331.

8) Grbič, M., Římsko-provinciální žárové hroby z Mikovic u Kralup, In.: Obzor prehistorický, č. 2, s. 124 – 127.

9) Sklenář, K., Pravěké nálezy na Mělnicku a Kralupsku, 1982, s. 258.

10) Smolík, J., Kamenný hrob u Velvar, In.: Památky archeologické a místopisné XV, 1890 – 1892, Praha 1892, s. 209 – 218, tab. XI.

11) Městské muzeum Velvary, inv. č. 289 – 329.

12) Archiv nálezových zpráv Archeologického ústavu v AV ČR v Praze. Uhy NZ č. j. 5487/62.

13) Městské muzeum Velvary, inv. č. 322.

14) Vávra, I., Mostecká cesta, In.: Historická geografie 18, 1979, s. 256. 

15) Felcman, J., Schmidt, V., Archeologický výzkum údolí Svatojiřského, In.: Památky archeologické a místopisné XVI, 1893 – 95, s. 460 – 462.

16) Městské muzeum Velvary, inv. č. 111/67, 112/67.

17) Felcman, J., Schmidt, V., Archeologický výzkum údolí Svatojiřského, In.: Památky archeologické a místopisné XVI, 1893 – 95. Nálezy Černucké, s. 460 – 462.

18) PA XIII., 1885 – 1886, s. 381.

19) Prokop, K., Nález bronzů z Velvar, Pravěk VIII, 1912, s. 66 – 69.

20) PA XIX, 1900 – 1901, s. 166.

21) Píč, J. L., Starožitnosti III, 1, s. 328.

22) Archiv nálezových zpráv Archeologického ústavu v AV ČR v Praze. Vraný. Hlášeni 2717/1940.

23) Jiráň, L., Archeologie pravěkých Čech, Doba bronzová, Praha 2008, s. 243.

24) Vávra, I., Mostecká cesta, In.: Historická geografie 18, 1979, s. 352.

Domácí cvičení - posilovací lavice