Městské muzeum v Kralupech nad Vltavou

František Kouřil

Narodil se koncem června roku 1943 ve Freudovském Příboře. Snad právě tento duch místa poznamenal jeho pozdější neklidné osudy. Byl vnímavý k umění, především k literatuře, kterou společně s filosofií začal před polovinou 60. let studovat na pražské filozofické fakultě. Jenže jeho neklidná duše a neklidná doba stály za tím, že několik měsíců před koncem studia školu furiantsky opustil. Potom následovaly školy života – náborář v jistém podniku v Aši, dřevorubec v jesenických lesích, kralupský Kaučuk a Keramo. Do našeho města ho přivedlo manželství s jeho chotí, výtvarnicí Martou. Ještě jednou zkusil studovat, jenže rodina, zaměstnání a studium není pro každého vhodná kombinace činností… A tak se vydal po své cestě, četl, začal psát poezii. Haiku, volný verš, básníci Li-po, Bašó, Benn, to byl jeho svět. Básní měl hodně, jsou dobré. V 90. letech mu z nich jistý ústecký námořník vydal knížečku. Autor je ovšem skryt pod polským pseudonymem, v této krajině měl totiž část svých předků.


Znali jsme se déle, ale pět let jsem měl možnost s ním pracovat v muzeu. Široké kulturní znalosti, spolehlivost a rozvaha, to byly jeho hlavní přednosti. Jeho oborem bylo umění a Seifert. Právě on stál za první radikální a kvalitní přeměnou Seifertovy síně ve 2. polovině 90. let. V roce 2000 jej těžká nemoc poslala do důchodu a tatáž potvora jej dostihla na konci února roku 2013.

Tadeáši, bylo nám s tebou fajn, nezapomeneme.

Muzejníci z Kralup

fanda

Chlorella vulgaris je unikátním zdrojem vitamínů